Kraniosakrální terapie je jemná manuální metoda diagnostiky a léčby celého těla, jejichž cílem je podporování těla v samoléčbě. Je založena na myšlence, že tělo každého člověka obsahuje informace potřebné k odhalení základní příčiny zdravotního problému.

Terapie spočívá v normalizaci kraniosakrálního systému, který se rozprostírá od hlavy po kost křížovou. Tento systém se projevuje jako rytmické proudění mozkomíšního moku, který vzniká filtrací z krevního řečiště, omývá mozek a míchu a pak se opět vrací do cévního řečiště. Snahou tohoto systému tedy je výměna a uvedení dalšího množství mozkomíšního mozku. Celý systém má vlastnosti polouzavřené hydraulické pumpy, která je funkčně v blízkém vztahu s centrálním nervovým systémem, autonomním nervovým systémem, neuromuskulárním (pohybovým) systémem a endokrinním (hormonálním) systémem.

Každý máme v těle několik druhů rytmů. Srdeční rytmus, při kterém srdce bije 60 až 80 krát za minutu, respirační rytmus, kdy se nadechujeme a vydechujeme 15 až 20 krát za minutu a již zmíněný kraniosakrální rytmus, při kterém se hlava mírně rozšiřuje a zužuje a páteř se prodlužuje a zkracuje 6 až 12 krát za minutu. V důsledku absorpce a vypuzování mozkomíšního moku se tohoto rytmu zúčastní celá řada kostí, tkání, fascií a vnitřních orgánů, proto se celé tělo svinuje dovnitř nebo se rozvíjí ven. Jakékoliv omezení nebo nerovnováha v těchto strukturách může přímo ovlivňovat fungování centrálního nervového systému.

Pomocí tohoto kraniosakrálního rytmu je možné diagnostikovat místa napětí nebo adhezí a najít místo, kde má tělo největší problém. Práce probíhá v úrovni tkáňového systému, který má schopnost ukládat do své tzv. „tkáňové paměti“ veškeré prožitky, ať už se jedná o zážitky fyzické (nemoc, úraz) nebo emoční. Tyto negativní prožitky vytváří již zmíněné místa napětí, která přes své vazby ovlivňují okolní tkáně, a zřetězuji se, což může vést až ke vzniku nemoci. Místo kde je vnímaná bolest, tudíž nemusí být místem její skutečné příčiny. Diagnostika a léčba závisí na znalosti anatomie a palpačních schopnostech terapeuta, který vnímá rychlost, amplitudu, symetrii a kvalitu kraniosakrálního rytmu a tím dokáže odhalit místo primárního napětí.

Klinické využití

Kraniosakrální terapie využívá samoregulačních mechanismů těla, spektrum zdravotních problémů je tedy široké.

  • chronické bolesti- degenerativní nebo zánětlivé změny, bolesti hlavy, bolesti pohybového aparátu, útlaky nervů, syndrom temporomandibulárního kloubu, migrény…
  • traumatická zranění- poranění mozku, míchy, pohybového aparátu
  • degenerativní onemocnění centrálního nervového systému
  • pooperační stavy
  • dysfunkce mozku- autismus, dětská mozková obrna, poruchy učení, problémy motorického systému (poruchy řeči, šilhání, závratě, hučení v uších, poruchy čichu)
  • hormonální poruchy, premenstruační syndrom
  • potíže s otěhotněním
  • posílení imunity a celkové vitality organismu
  • psychické a psychosomatické potíže- stres, chronická únava, vyčerpání, nespavost, deprese
  • posttraumatické symptomy- následky nehod a úrazů, pooperační obtíže, emoční a tělesná traumata, úzkosti

Kontraindikace

  • nedoléčený úraz hlavy nebo páteře
  • brzké období po operaci mozku nebo páteře
  • nedávná mozková příhoda (do 4. měsíců)
  • podezření na krvácení do mozku
  • aneuryzma

Průběh terapie

Samotná terapie je velmi klidná a příjemná. Klient je oblečen do pohodlného oblečení a většinou leží na zádech. Terapeut pracuje na specifických místech těla velmi jemným 5 gramovým tlakem, který využívá k uvolnění problémových oblastí. Citliví jedinci mohou vnímat různé tahy, pohyb lebečních kostí nebo snížení psychického napětí.

Tělo na tuto terapii reaguje i několik týdnů, proto se další ošetření provádí přibližně za 2 až 3 týdny.